Emisní povolenky patří mezi nejzásadnější nástroje Evropské unie pro snižování emisí skleníkových plynů. Zatímco dříve se týkaly především energetiky a těžkého průmyslu, rok 2026 je obdobím, kdy se firmy, provozovatelé budov i další subjekty začínají připravovat na jejich rozšíření do dalších sektorů. Emisní povolenky tak pro podniky přestávají být okrajovým tématem a stále více se promítají do strategického plánování, zejména v souvislosti s očekávaným růstem nákladů na energie v následujících letech.
Mnoho firem si stále klade otázku, co jsou emisní povolenky a proč mají takový vliv na ceny energií. Emisní povolenka představuje právo vypustit do ovzduší jednu tunu oxidu uhličitého nebo odpovídající množství jiných skleníkových plynů. Evropská unie stanovuje celkový limit těchto emisí, který se postupně snižuje. Tím vzniká tlak na firmy, aby snižovaly svou uhlíkovou stopu a investovaly do úspornějších technologií.
Základním rámcem je systém EU ETS, tedy systém obchodování s emisemi. Evropská unie v jeho rámci stanovuje maximální objem povolených emisí, na jehož základě jsou emisní povolenky přidělovány nebo draženy. Firmy musí na konci období odevzdat tolik povolenek, kolik skutečně vypustily emisí. Pokud jich mají nedostatek, musí je dokoupit, pokud mají přebytek, mohou je prodat. Cena emisní povolenky se tvoří na trhu a kolísá podle nabídky, poptávky i regulatorních a politických rozhodnutí.
Do roku 2026 vstupují firmy v období příprav na rozšíření systému emisních povolenek. Zásadní změnou je vznik systému ETS2, který je zaměřen na sektory mimo klasický průmysl, zejména na budovy a silniční dopravu. V roce 2026 však ETS2 ještě není plně spuštěn – probíhá především fáze sledování a vykazování emisí. Samotná povinnost nakupovat emisní povolenky v rámci ETS2 je aktuálně plánována od roku 2028, přičemž nelze vyloučit ani její případné odložení. Emisní povolenky na budovy a fosilní paliva, jako je plyn, nebudou nakupovat přímo jednotlivé firmy, ale dodavatelé paliv, jejichž náklady se následně promítnou do cen energií pro konečné odběratele.
Často se v této souvislosti mluví o tom, kdo vlastně emisní povolenky platí. Odpověď není úplně jednoduchá. Formálně povolenky nakupují dodavatelé energií nebo paliv, jejichž náklady se však v čase promítají do cen pro konečné odběratele. Z pohledu firem tak emisní povolenky znamenají vyšší cenu elektřiny, plynu nebo tepla, i když s nimi samy přímo neobchodují. Právě proto je důležité sledovat vývoj systému ETS2 už v roce 2026, kdy probíhá přípravná fáze a nastavování pravidel, zatímco hlavní cenové dopady jsou spojovány především s obdobím po jeho spuštění, aktuálně plánovaným od roku 2028.
Dalším důležitým tématem je CBAM, tedy uhlíkové vyrovnání na hranicích. Tento mechanismus má zabránit tomu, aby firmy přesouvaly výrobu mimo Evropskou unii jen proto, aby se vyhnuly emisním povolenkám. CBAM se týká dovozu vybraných komodit a jeho cílem je zohlednit uhlíkovou stopu výrobků dovážených ze zemí mimo EU. Pro firmy to znamená další tlak na sledování emisí v dodavatelských řetězcích a na transparentní práci s daty o emisích skleníkových plynů.
Z pohledu podniků se tak emisní povolenky stávají nejen regulatorním, ale i ekonomickým tématem. Ovlivňují provozní náklady, investiční rozhodování i dlouhodobou konkurenceschopnost. Firmy, které se na změny připraví včas, mohou zmírnit dopady rostoucích cen energií a zároveň snížit svou uhlíkovou stopu.
V praxi se příprava na dopady emisních povolenek v roce 2026 nejčastěji soustředí na několik oblastí:
sledování spotřeby energií a emisí skleníkových plynů,
snižování energetické náročnosti budov a technologií,
přechod na efektivnější nebo bezemisní zdroje energie,
dlouhodobé plánování nákladů spojených s růstem ceny emisní povolenky.
Emisní povolenky už nejsou abstraktním pojmem z evropské legislativy. Pro firmy představují konkrétní finanční i strategickou výzvu. Rok 2026 je obdobím, kdy se vyplatí porozumět tomu, jak systém funguje, jaké změny přináší ETS2 a CBAM a jak se budou emisní povolenky promítat do provozu budov, spotřeby plynu a celkových nákladů na energie. Kdo se začne připravovat včas, získá oproti konkurenci významnou výhodu.
